Nikdy jsem nehrála tenis závodně. Přišla jsem do klubu po čtyřicítce mezi rekreační hráče, kteří byli vesměs starší než já, ale o to víc jsme si to na kurtech i mimo ně užívali.

Trávili jsme zde celé odpoledne hrou, večery při kytaře a vínečku, probírali všechno možné a nikam nespěchali. Sem tam se opékalo selátko, hrály karty, slavili jsme tu narozeniny i jiné významné události. A taky se připravovali na závěr sezóny, zakončené mix – turnajem s následným tematickým maškarním bálem. Jen tak namátkou uvedu pár témat: Ples v opeře, Řemeslo má zlaté dno, Z pohádky do pohádky, Country bál, Pyžamový večírek, Filmové postavy, Wimbledon, a mnoho dalších. Aby to bylo spravedlivé, ženy si muže vylosovaly. Nechyběla tombola, muzika, tanec, občerstvení, které jsme si sami připravili a zábava dlouho do noci.

Jak šel čas, my postupně stárli a klub se začal nenápadně měnit v tenisový oddíl s mnoha mladými závodníky. Klubový duch se vytrácel a nastala generační výměna se vším všudy. Tréninky, soutěže, soustředění, noví trenéři, přípravka dětí, nový výbor, prostě všechno jinak. Poměr sil se převrátil. To je prostě život. Komu slouží zdraví, samozřejmě si zahrát zajde i nyní. Ale žádné dlouhé vysedávání, dodržuje se hrací čas pro dvouhru či čtyřhru, potom sprcha a většinou rychle domů nebo za nějakými povinnostmi. Doba je uspěchaná, mladí nežijí jen tenisem a chtějí toho zvládnout pokud možno co nejvíc.

Přesto jsem na tenis nezanevřela. Sice už jsem 2 roky nehrála, to však neznamená, že už nikdy hrát nebudu. Ale už to není ono, akční tenis mě ničí a pinkaná mě nebaví. Je čas na změnu aktivit. Ale to není nic nového, divného ani zvláštního. Vždyť je tolik jiných možností, jak si užívat.

A tak se pojďte podívat, jak jsme žili klubovým tenisem. Fotky berte jako dokumentační. Na mnohých jsem i já, protože foťák šel z ruky do ruky. Snad to nebude vadit, že nejsem autorem všech fotografií.