Já sama jsem tu strávila pětihodinový pobyt. A bylo na co koukat. V krojích byli i ti nejmenší a moc jim to slušelo. 

Když šel hlavní průvod tzv. proceství s křížem a soškou Panny Marie, kterou nesla děvčata ve věku tak okolo 10ti let byla jsem na měkko. Krása krojů je snad nepopsatelná a kroje patří k naší tradici. Když jsem viděla to množství nádherných krojů na dětech, dívkách a chlapcích, na ženách a mužích vnukla se mě myšlenka, že toto musí pokračovat navzdory tomu, že tu v naší malé zemi máme spoustu emigrantů, utečenců různých národů a národností. Nenechejme si vzít naše tradice, naše zvyklosti a nedopusťme, aby naše kroje někdy zapadly v zapomnění.

A protože byla otevřená také rozhledna, tak jsem toho využila a byla jsem až na vrchu, abych vyfotila především vesnici, ve které bydlím. Tentokrát vyhlídka byla s docela velkou viditelností do širokého okolí. Je jen škoda, že nebyl k dispozici dalekohled, který tam byl v lonském roce. 

Myslím že dalších mých písmenek není třeba, fotografie snad sami řeknou vše podstatné. Budu-li zdravá, schopná pohybu, tak příští rok určitě zase na tuto pouť pojedu, neboť to stálo opavdu za to. Při těchto akcích je vždy hodně důležité počasí. Jen to a zdravotní stav mé plány může změnit.