Velikonoční procházka Zámeckým parkem v Lánech

Letošní velikonoční svátky jsme prožili u přátel kousek od Kladna. Mají, stejně jako my, rádi výlety do přírody a na zajímavá a památná místa. Na sobotu si pro nás připravili procházku Zámeckým parkem v Lánech a přilehlými lesy. Byla jsem plánem nadšená, protože jsem tato místa ještě nikdy nenavštívila.

Do Lán jsme dojeli autem, které jsme zaparkovali v obci blízko zdejší malebné vodárničky.

Cestou k zámku nás kamarád upozornil na domek, postavený kolem roku 1830 jako nádraží Pražsko-lánské koněspřežné dráhy.

Naproti zámecké bráně jsme minuli Plečnikem navržený obelisk - památník obětem 1. světové války.

Po vstupu do zámeckého areálu jsme se pozdravili s po zuby ozbrojenými příslušníky Hradní stráže a zakoupili si za 15 Kč vstupenky. K nim jsme obdrželi šikovný plánek parku.

U vchodu jsme se dostali nejblíže k budově zámku, která je pro veřejnost nepřístupná, protože již od roku 1921 je letním sídlem prezidentů.

O obci Lány existuje první zmínka již z roku 1392. Na místě zámku v té době stávala dřevěná tvrz vladyky Haška z Lán. Žejdlicové ji přebudovali v renesančním stylu. Na konci 16. století připadly Lány České koruně a Rudolf II. si nechal přebudovat tvrz na renesanční lovecký zámeček, který byl základnou pro lovy v okolních křivoklátských hvozdech. Na konci 17. století patřil zámeček Valdštejnům, za nichž byl rozšířen o jedno patro a přebudován v barokním stylu.

Od začátku 18. století do roku 1921 patřil i s okolím rodu Fürstenburků. Ti provedli další úpravy zámecké budovy a nechali vystavět rokokový kostel Nejsvětějšího jména Ježíš, do kterého lze projít ze zámeckých prostor krytou chodbou. V 19. století založili také zdejší anglický park s rybníkem a palmovým skleníkem.

V roce 1921 odkoupil zámek s okolními pozemky československý stát jako letní reprezentační sídlo prezidenta republiky. Stavební úpravy zámku, parku i okolí projektoval architekt Josip Plečnik. Prezident Tomáš Garrique Masaryk se po abdikaci uchýlil s rodinou do Lánského zámku natrvalo a také spočívá na zdejším hřbitově.

Prohlídku parku jsme zahájili v Palmovém skleníku. Přístupná je jen jeho část, ale i ta je velmi citlivě upravena. Bíle natřená železná konstrukce a litinové dekorace působí křehkým dojmem a jsou působivě doplněny cizokrajnými rostlinami. Po větrném mrazivém počasí se nám tento vyhřátý prostor skoro nechtělo opustit.

Před skleníkem je na panelech výstava, věnovaná letošnímu 150. výročí narození architekta Josipa Plečnika.

Jak na zavolanou vítr rozfoukal mraky, a při procházce parkem nás provázelo sluníčko. To mě jako fotografku zvláště potěšilo.

Park zdobí půvabná zákoutí, skupiny krásných stromů, záhony i citlivě zakomponované architektonické prvky.

Bělostný kamenný Plečnikův můstek.

Chaloupka s dětskými motivy.

Alej k zámku.

Na hladině ozdobného rybníka se odrážely kmeny stromů, pyšnících se prvními lístky a květy, dřevěný můstek na ostrůvek i altánek s posezením.

Hladinu čeřil tryskající vodotrysk.

Východní část hráze lemuje obdivuhodná Plečnikova kolonádní zeď a kašna, jíž vévodí pět mohutných dórských sloupů s bronzovými lvími hlavami od sochaře Damiana Pešana, které chrlí vodu do kamenné nádrže, z níž pak voda vytéká dalším lvím chrličem do rybníka. Pětice hlav je symbolem Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi, ten šestý společného státu.