Tři přání
Úvodní foto: pixabay

V pohádkách plní tři přání zvířata, nejčastěji zlatá rybka. Obyčejně je splní tomu, kdo ji chytil, za to, že ji pustí na svobodu. Dotyčný pohledný hrdina je většinou moudrý, a tak si vybere přání rozumná, směřující zejména k zachránění princezny. A jak to v pohádkách bývá, zpravidla všechno dobře dopadne. Toto schéma narušuje svou veršovanou Pohádkou o rybáři a rybce (Сказка о рыбаке и рыбке) A. S. Puškin. Pohádka vychází ze staré ruské slovesnosti. Zná ji nejspíš každý. Rybka slíbí chudému rybáři, že mu splní tři přání, když ji vrátí zpět do moře. Rybář ji pustí a ona mu splní první i druhé přání. („Zlatá rybo, slyš má slova, vylez z vody, zjev se znova.") Když si ale rybářova chamtivá a stále nespokojená žena přeje vyrovnat se samotnému Bohu, rybka se rozzlobí a odčaruje vše, co rybáři dala předtím. Tato pohádka se vyskytuje také v německém prostředí. Do své sbírky ji převzali bratři Grimmové.

Samozřejmě každý má nějaká přání. Jako dítě i jako dospělý. Kdeže má dětská přání jsou? Už si nepřeju, abych dostala pod stromeček panenku nebo kolo, aby se rodiče nehádali, aby mě tatínek měl rád, aby mě spolužáci nepřehlíželi, aby se se mnou kamarádka udobřila, abych nemusela dělat při tělocviku stojku a skákat přes kozu. Ani abych se líbila tamtomu klukovi. Abych už byla velká a mohla si dělat, co budu chtít.

Později jsem si přála, abych se dostala na vysokou školu, abych zvládla náročné zkoušky. O to jsem se ale mohla do značné míry přičinit. Během let jsem zjistila, že se na sebe můžu spolehnout. Proto se má přání omezila na zdraví. Zejména poté, kdy jsem potkala muže, jakého jsem si dlouho přála.

Jako dítě jsem svá přání do zlaté rybičky či jiných zvířat nepromítala. Asi bych s nimi neuměla komunikovat. O doby, kdy jsem dospěla, věřím na osud, na nějakou sílu nad námi.

Pokud by mi osud dnes nabídl splnění tří přání, třeba prostřednictvím zlaté rybky, měla bych vlastně jen jedno, v obměnách. Přála bych si, aby mí nejbližší byli přiměřeně svému věku zdraví, stejně tak já. Přála bych si, abych byla až do konce života soběstačná. Přála bych si, abychom mohli konečně zase normálně žít, neohrožováni žádnými epidemiemi.

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
26 komentářů
Daniela Řeřichová
Mám jenom jedno přání (bohužel nesplnitelné) - aby netrpěly děti, fyzicky ani psychicky.
Libuše Křapová
Věrko, ostatní už napsali všechno za mne. tak ať se ti i dosud přání plní. Moc to tobě i nám přeji :-)
Věra Ježková
Děkuji. :-)
Soňa Prachfeldová
Věrko, ať se ti přání splní. Když budou zdraví lidé, /dušwvně i tělesně/ bude zdravá i celá společnost.
Helenka Vambleki
Kdeže naše dětská přání jsou! Až s rozumem a věkem přijdou ta, která jsi vypsala a která si přeji i já :-)
Hana Rypáčková
Hezké. Určitě je v pozdním věku naše největší přání soběstačnost. Milujeme své děti a vnoučata, pravnoučata a jsme šťastni, že je vidíme vyrůstat v soběstačné osoby. Přejeme klid a mír na Zemi.
Marie Ženatová
Milá Věruško děkuji moc za hezký článek.* Já se také velmi ztotožňuji se závěrečným odstavečkem.
Věra Ježková
Moc děkuji a přeji vám splnění vašich přání. :-)
Marcela Pivcová
Věro, co ještě k Vašim moudrým úvahám dodat? Vaše největší současná přání se s mými také shodují. Byla bych ráda, abych je sobě i blízkým milým mohla ještě nějaký delší čas plnit. Dřívější "velká" přání zůstala někde zapomenutá nesplněná. Alespoň to opravdu velké - vystudovat - se mi ale také splnilo.
Martina Růžičková
Věro, hezky jsi o přáních napsala. Moc Ti přeji, aby se ti ta současná splnila. Ta moje se těm tvým hodně podobají. Jen bych si ještě přála, aby ze světa zmizelo násilí.
Zuzana Pivcová
Věrko, někdejší přání bych ve všem s Tebou nesdílela, ale dnešní závěr je víc než přesvědčivý. Já bych Ti to (a nejen Tobě) ráda splnila. (Ale jak se zmiňuje Monika, cesta přání není zcela přímočará).
Blanka Lazarová
Věrko, pěkný článek. Vůbec jsem si neuměla představit jak ta přání uchopit. Pojala jsi to moc hezky. A s tím závěrem lze jen souhlasit. :-)
Margita Melegova
Pekne cteni rozdelene na detstvi pohadky, jak sel zivot, co je pred nami asi nejvetsi prani sobestacnost do posledniho okamziku.
Eva Mužíková
Věrko, Ty jsi zkrátka hlavička. K Tvým přáním se s dovolením připojuji, hlavně k tomu o soběstačnosti.
Jitka Hašková
Věro, to jsi napsala úžasně. Naprosto s tebou souhlasím a přání mám stejná.
Jiří Dostal
Se třemi přáními je vždycky svízel, asi jako v té anekdotě o chrabrém a ošklivém Vasilovi, co vysvobodil hrbatou Nastěnku. Z ošklivého Vasila se sice stal krasavec, z hrbaté Nastěnky slečna vamp, jenom s tím pinďourem až na zem to Vasilovi nevyšlo - upadly mu nohy. :-)
Dana Puchalská
Věrko,moc pěkný článek a já Ti za něj děkuju. S poslední větou souhlasím i já.
Elena Valeriánová
Skoro by se dalo říct, že jsme zmoudřeli, když máme moudrá přání. Ale to ne, my jsme jen dospěli a život nás naučil přát si to, co je skutečně v životě důležité. Zdraví. A já mám ještě jedno přání, aby ti mocní dostali rozum a nezahrávali si s lidskými osudy. Neplánovali válku a neštěstí pro obyčejné lidi. Věrko, přeji Ti aby se Tvá přání splnila.
Jan Zelenka
Krásný článek, Věrko. Já mám přání jen jedno. Ale veliké. ŽÍT! A ne živořit.
Irena Mertová
Hezky napsané, k poslednímu odstavci se také připojuji :-)