Nostalgický povzdech
FOTO: autorka

Sedím a dívám se do vzdáleného kraje

na mlhu halící stromy do stříbrného hávu.

Na stole sklenka vína, v krbu oheň vlaje,

ve slunci jak v oranžové dýni pod zavřenými víčky plavu.

 

Tma se blíží mílovými kroky, za okny padá chlad.

Hledám světlo! Zřídka je však vidět po setmění,

tak jako věčný povzdech žádající vysvětlení:

Proč prostě nemohu zůstat stále mlád?

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
9 komentářů
Granda Nekonata
krása!
Miloslava Richterová
Krásné :-)
Jana Vargová
Svoje výtvory zásadně nehodnotím, prst mi sjel na mobilu a zaznamenal hvězdičky. Nepatří tam. Omlouvám se.
Soňa Prachfeldová
Nostalgie přijde, ať jsme mladí, nebo staří, k životu patří, hezké.
Dalibor Polanský
Hezký povzdech.
Zuzana Pivcová
U mě velká poklona, díky.
Marie Měchurová
Tak to je ta správná poezie!!
Eliška Murasová
Julie, povedlo se Vám!
Jana Šenbergerová
Skvěle splněný úkol. U mně za 1*.