Úpěnlivě jsem sledovala počasí a konečně. Ne že by bylo extra krásně, ale čtvrtek dopoledne bez deště a jiných rozmarů počasí. Na nic jsem nečekala a jako osmdesátý návštěvník jsem ten den prošla turniketem.                                                                                                                             

Zahrado moje oblíbená, tak mě tu máš. Hurá za lachtany a pak hezky spodní cestou až za lanovku. Nikde nikdo, personál zahrady v převaze. Je tu klid, procházka přesně pro tu správnou relaxaci. Nebudu to přehánět, do kopce se nechám vyvézt lanovkou. Jejda sedátka vyhřívaná nejsou… pěkná studená vzpruha. Tak dál svižně kolem koníků Převalského, zubrů ke stánku na dobrou kávu a pokochat se výhledem na Prahu.

Ta největší lákadla – sloni a žirafy – byli hezky v teplíčku a tak jsem se o to víc zastavila u pštrosů, vlků, vyder a medvědů. Zírala jsem, jak postupuje stavba nového pavilonu pro gorily. Budou to mít moc pěkné.  Okolo poledne se začala zahrada víc plnit, hlavně maminky s kočárky, ale to už jsem přes Trojský zámek upalovala k domovu. S dobrým pocitem. Něco málo jsem přispěla zahradě a pro sebe jsem naťapala 9297 kroků.                 

Projděte se se mnou, některé fotky jsou přes sklo, tak nejsou tak kvalitní. Jo a ten divný pták se jmenuje Kasuár přilbový.