Zimní vzpomínání, jak bylo dřív....

Próza/poezie

Zimní vzpomínání, jak bylo dřív....

Datum: 21. 1. 2021

Diskuze: 8

Foto: autorka

Patříme k sobě

jak vidlička a nůž.

Patříme k sobě

jak zámek a klíč.

Patříme k sobě

jak spánek a sen.

Patříme k sobě

i když už jen sním.

Vidlička bez nože,

zámek bez klíče

a spaní bez snění..

Život je svítání

a Tebe už nevídám

ale stále Tě ráda mám.

| Moje poezie

Autor: Marie Doušová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

8 komentářů

Irena Mertová 22.1.2021 22:55

Krásné...

Jan Zelenka 21.1.2021 22:13

Hezká vzpomínka, že by další básník?

Dana Puchalská 21.1.2021 14:51

Moc hezká poezie.

Hana Nováková 21.1.2021 11:48

Kdo v našem srdci žije neumírá, protože vzpomínka je věčná, z našeho vědomí se nedá nic vymazat. Život je krásné, dobré, horší a špatné, ale pořád je to život, občas zasažen osudem a do konce našeho života nám na to vše zůstanou vzpomínky. Krásná básnička, děkuji

Zuzana Pivcová 21.1.2021 09:37

Láska zůstává, i když má jinou podobu, ale určitě silnější, bezpodmínečnou.

Anna Potůčková 21.1.2021 09:32

Na mnoha náhrobcích najdeme KDO V SRDCI ŽIJE, NEUMÍRÁ......Ano, své drahé blízké a také přátele máme mnohdy hodně hluboko v naších srdcích. Vzpomínky se nedají ukrást, ty zůstavají uvnitř nás.