Báseň plná citu, touze po životě. Jsou chvíle kdy osamělá ulice vypráví, léčí, vzrušuje, nahání strach - jsou to setmělé ulice plné tajemství. Jako introvertka netrpím pocitem osamění vlivem omezení způsobených C-19. Vychutnávám procházku se psem liduprázdným Zámeckým náměstím, slyším jen odezvu svých kroků, město duchů mě neděsí. Vždy je na mých večerních procházkách někde světlo, někdy v mé duši, někdy v přítomnosti psíka, ale vždy při připomenutí si mých milovaných.

Maruško něco si musí člověk nechat pro sebe, nerozdávej se celá. A jdi za světlem, stíny také nemám ráda, z těch lze vyjít. Hezké vánoce přeji.

A hle, další básnířka, hezká básnička. Každý život je dar. Život musíme žít, protože na konci si přeci chceme říci, že jsme nežili nadarmo a že to stálo za to. Žijme podle sebe a ne tak, jak by chtěli ostatní. Krásné dny..

Ani pro rybu není dobré se nechat chytit do sítí, natož pro člověka.

Ani pro rybu není dobré se nechat do sítí, natož pro člověka.

Jen Maruško pospíchej určitě pro tebe světlo svítí