Dovolte mi, abych se představila - jmenuji se Brituška a  jméno vystihuje můj původ. Jsem britská krátkosrstá kočenka.

Chtěla bych Vás, všechny milovníky a milovnice chlupatých zvířátek, pozvat na povídání o mé kočence. Pokud hledáte kočenku s klidnou a vyrovanou povahou, která je vhodná do domácího prostředí a stane se tak právoplatným členem Vaší rodiny, tak v takovém případě neznám krásnější a milejší kočičku, než je britská krátkosrstá. Velkým očím a plyšové srsti se nedá odolat.

Britušku jsem viděla jako malé koťátko za výkladní skříní Zverimexu v obchodním centru Globus. Ihned, když jsem ji viděla, šla jsem do obchodu, kotě zakoupila a místo nákupu potravin jsem jela odvézt koťátko do nového domova. Tam už na ni čekal malý kocourek Piškot, kterého nalezla moje vnučka. Po Vánocích ležel v zuboženém stavu u popelnic. Zřejmě "dárek", který se znelíbil. Oba se stali nerozlučnými kamarády, kocourek ji spíše ochraňuje a tak oba u mě našli svůj domov již 9 let.

Britská krátkosrstá kočka je považována za nejstarší britské plemeno. Tyto kočky byly údajně přivezeny do Velké Británie Římany, kde byly dlouho izolovány. Pravděpodobně pocházejí z anglických ulic, kde lovily myši. Jsou chovány cíleně více než 100 let. Už v roce 1871 byly vystaveny první kočky plemene British Shorthair.

Brituška se svou kulatou hlavou, silnější postavou a plyšovou srstí tak trochu připomíná malého plyšového medvídka. Je to kočenka k pomazlení. A tak není divu, že toto plemeno je v současnosti jedním z nejoblíbenějších. Někdy bývají modrošedé kočky tohoto plemene zaměňovány za kočky kartouzské.

Brituška je povahově vyrovnaná a přátelská kočenka. Ráda si hraje se svými hračkami, a když je venku teplo, otevřu zimní zahradu a  kocour Piškot jí občas přinese ulovenou myšku. Ona sama to neumí a více ji zajímají jen ty plyšové. Lovec určitě není a nebude. Asi "její předci nelovili na anglických ulicích". V létě se musí kočička hodně kartáčovat, protože ztrácí srst.

Oba kočičáci mají v zimní zahradě svůj škrabací strom, WC, které musí mít každý své, a odpočívadlo. Oba milují šplhání a pozorování okolí shora.

V dnešní době, kdy musím být více doma, jsou moji kočičáci milými společníky. Na domečku s námi ještě bydlí kočička Bambulka. Ta ale má svůj domov u vnoučat a ke mně "dolů" moc nechodí. Moje Brituška je na ni přímo alergická. Bambulka totiž nedovolí, aby moji kočičáci chodili na návštěvu nahorů. Hlídá na podestě schody, a jak spatří někoho z kočičáků, výhružně vrčí. Brituška by ráda viděla králíčka s morčetem, ale Bambulka je neoblomná. Ani za kočičí kapsičku nepovolí.

Občas kočičáci stejně jako děti zlobí, musím obden vysávat, čistit jejich kožíšky kartáčem a zajišťovat jejich denní potřeby. Hlavně, že jsou zdraví a to přeji i všem Vašim čtyřnohým přátelům,