Penzum exotických dálek máme už dávno vyčerpáno, a pár kilometrů od domova je tolik míst, která bych ráda navštívila, že to nestihnu ani do konce života.

A tak jsme vyrazili.

První výlet z mého seznamu směřoval do Žďáru nad Sázavou, na Zelenou horu s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého. Santiniho génius loci je nepřekonatelný. A můj muž ho ještě umocnil tím, že výstup do jeho srdce i odborný výklad mladičké průvodkyně absolvoval bez jediného protestu a dokonce s velkým zaujetím. Asi proto, že sám je křtěný Jan z Nepomuku a svůj svátek slaví na Přemysla 16.května. Tady se dozvěděl proč...

Další dvoudenní výpravu jsme zahájili netradičně festivalem vína v kraji Káji Maříka. Každoročně ho v Mníšku pod Brdy pořádá místní slavná náplava, manželé Rosákovi. Degustaci jsme si patřičně užili, a protože jsme tam i nocovali, ještě jsme dostali velkorysou výslužku. Domácí rybízový koláč a kuřecí řízečky nám bodly druhý den, když jsme v dešti uvízli na Strži ve Staré Huti v Památníku Karla Čapka. Návštěvu v jeho domě jsme si museli trochu prodloužit a musím říct, že to bylo nejen příjemně poučné, ale i docela romantické... Po dešti a procházce zámeckým parkem v Dobříši jsme zvažovali ještě jeden nocleh na Slapech, ale nakonec jsme se vrátili domů. K bazénu…

Mým dalším přáním bylo vidět nově zrekonstruovanou chatu Libušín v Beskydech. Naše moravská jízda začala návštěvou mojí maminky v Brně, pokračovala u příbuzných v Olomouci a vyvrcholila na Pustevnách, kde jsme vzdali hold všem, kteří vzácnou architektonickou památku Dušana Jurkoviče nechali povstat z popela. V nebývalé kráse. Ochutnali jsme valašskou kyselicu, frgál s hruškovými povidly, ve Štramberku jsme nakoupili Štramberské uši pro celou rodinu a pokračovali jsme dál na jih Moravy. Rozplývala jsem se nad líbeznými jmény vesniček, kterými jsme projížděli. Lidečko, Jablůnka, Bystřička, Polanka nebo Karolinka – není to rozkošná dokumentace místních starousedlíků? A zatímco v Čechách jsme zaznamenali třeba Holohlavy, Netvořice, Blata, Horní Kalnou, Stěžery či dokonce Drštěkryje, přemýšlela jsem, jací jsou asi obyvatelé půvabné valašské vísky, která nese jméno Huslenky… Mým rozněžnělým úvahám však utnul tipec jakýsi rozcuchaný ogar na motorce, když náhle vyrazil z boční ulice U jezérka přímo na nás, do protisměru. Málem z toho byla bouračka. Ještě, že to v poslední vteřině vybral a můj muž ubrzdil. Nic bych za to nedala, že si slopnul po ránu o dva panáky slivovice víc. Tedy ten ogar, ne můj muž…

Do Brna jsme to vzali přes Tvrdonice, ještě pár slov a objetí s maminkou a pak už jen úmorná cesta po D jedničce domů k bazénu.

Bylo to vyčerpávající, ale krásné…

Naše poslední prázdninová cesta vedla do Krkonoš a jejich podhůří. Janské lázně, Černá hora, vodní nádrž Rozkoš a konečně Česká Skalice s Babiččiným údolím v Ratibořicích.

Tato výprava za krásami Česka pro mě byla v aktuálních souvislostech tak významná a okouzlující, že si zasloužila samostatný komentář…

Hezké vztahy napříč celou republikou vám i nadále přeje HŠ.