Začátkem tohoto týdne jsme si po delší době vyjeli na Střížák.  V podstatě nás vytáhli pejsci, zřejmě měli potřebu se proběhnout. Rozhodli jsme se tentokrát pro druhou stranu kopce a myslím, že jsme udělali dobře. Neposečená louka s vysokou trávou a lučním kvítím byla kouzelná, šípkové keře v plném květu, mraky nad hlavou, stromy zelené a husté. Nikde žádní lidé, zkrátka idylka, jak se patří. Příroda si umí pohrát s barvami a nemá v tom konkurenci ani mezi námi lidmi.

Zkuste se projít se mnou po rozkvetlé louce a třeba pochopíte, proč je tenhle kopec pro nás stále neodolatelný.