Vzpomínková (ven na Západ, dočasná ztráta paměti)

Cestu ven máš povolenou,

nečekáme žádný dík,

bez dítěte, jenom s ženou,

po návratu dotazník.

 

Setkal ses tam s emigrantem?

Kdo tě k čemu přemlouval?

Prozradil jsi něco tam těm?

Ne abys nám ale lhal!

 

„U Beneša jak u maminky“

ve vídeňské hospodě,

popíjel jsem často drinky

s emigranty v pohodě.

 

Když přes dráty jsem se vrátil,

dotazník nucen vyplnit,

na chvíli jsem paměť ztratil,

měli ho, jak chtěli mít.

 

Třikrát NE, jen jednou ANO.

Co je psáno, to je dáno.

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
5 komentářů
Dana Puchalská
Netušila jsem, že se dá i taková hloupá podivnost z doby minulé převést do poezie. Děkuju.
Marie Seitlová
Ano, tak to bylo, jela jsem v r. 1987 do Itálii s cestovkou.
Libor Farský
Mě také nikam nepustili, ani do Jugošky.
Zuzana Pivcová
Protože mě nikam nepustili, tak jsem ani nic nesdělovala. Ale vím, že jedna kolegyně z jazykovky dostala povolení jet na svatební cestu do Paříže k strýci, který tam šel za prací už za První republiky. Tak mi to trochu líčila, ten pohovor, aby se vyvlékla z horšího, řekla jim, že ji šokovali žebráci a že je vidět, že se na tom Západě nemají moc dobře. To stačilo.
Jitka Hašková
Vtipná vzpomínka na to, co bylo.