Je středa, Boží hod vánoční, den, kdy se narodil Ježíš. Ne, nebudu psát o něm, tak znalá této historie opravdu nejsem, nehledě na to, že jsem spíš ateista, než teista. Chci napsat o něčem obyčejnějším, jako je návštěva naší zahrady, nebo spíše kontrola. Už před svátky mě manžel informoval o nevítané zvířecí návštěvě zahrady a hlavně o devastaci mé skalky.

Ve středu po obědě jsem tedy zavelela k odjezdu do Brné. Sem tam vykouklo slunce, pak chvíli pršelo, prostě aprílové počasí. Tedy řeknu vám, a ochránci zvěře prominou, ale to, co mi ta zatracená havěť udělala se skalkou, by naštvalo každého. Myslela jsem, že mě trefí, a zmíněné zvířecí vandaly jsem proklela do padesátého kolena. Moje ubohá alpínka vypadá, jako by po ní přejel pluh. Ostatní jejich stopy po zahradě byly o něco menší. Bohužel, nedalo se z toho zjistit, co to bylo za zvěř. Jaro bude hodně pracovní.

Cestou zpátky jsme se ještě zastavili u Labe. Sice tam poněkud více fičelo, ale pár fotek se mi podařilo udělat, modré nebe také občas problesklo z mraků a dokonce jsem tam těsně u vody narazila na umělou kytičku se svíčkou. Zřejmě se tam událo něco tragického.

Vánoce jsou minulostí, nový rok 2020 je budoucností. Přeji všem splnění tajných přání a hlavně hodně zdraví a štěstí. Zvu vás na malou procházku.