Vánoce vtrhly do obchodních domů a nákupních center. Už je to tady. Až do Štědrého dne budeme při nakupování poslouchat koledy a vánoční písničky. Jestli je to v prvních dnech docela milé, s přibývajícími dny už to otravuje, až už ty odrhovačky začínáte nenávidět.

Při sobotní návštěvě jednoho obchodního centra jsem za zvuků Hej, mistře, vstaň bystře... pospíchala na onu místnost. Povedlo se, mistře!  I v okachličkované místnůstce písnička zněla. Jestli byste po jejím skončení očekávali následující koledu, jste vedle jako jedle. Jak se tak usadím a spustím stavidla, ozval se hurónský chlapský smích. Hrklo ve mně jak v pendlovkách, odkud mé konání ten chlap pozoruje? Tentokrát jsem, mistře, vyskočila opravdu bystře. Spuštěné kalhoty ale netušily, že budu chtít utíkat, a nenechaly mne udělat ani krok, ani půlkrok, ani pidikrůček. Místo úprku jsem se svalila na zem jak pytel brambor a hlavou jsem narazila do dveří. Najednou bylo po Vánocích a v mé hlavičce už jiskřily hvězdičky silvestrovského ohňostroje.

Smích ustal a nějaká přiblblá reklama mi sdělovala, že se budu taky tak smát, až si koupím to či ono. Ano, jsem potěšena, že mne nikdo nešmíroval, že je to jen praštěná reklama, kvůli které jsem teď praštěná taky. Už méně jsem potěšena, že při tom úleku jsem jaksi nestačila zastavit kohoutek, takže se pode mnou začal tvořit malý rybníček. K dovršení se začala malou místnůstkou linout další koleda zcela vystihující mou situaci: V městečku Betlémě, v jesličkách na slámě, leží malé pacholátko na zimě...