Listopadová elegie
FOTO: autorka

Dušičkový čas - je tu nenadále zas.
V přírodě vše vadne, tlí, stromy jsou už bez listí.
Jak krátké jsou mlhavé dny plné deště.
Po dnech sklizně vše ukládá se k spánku,
marně voláme - chceme teplo ještě. 

Život je jedinečný dar, i když  závěrem je zmar. 
Ale proč zmar, proč smutek, snad vše je jiné,
snad tajemství se dozvíme, až chviličku se prospíme. 

Rozjímání, zklidnění, vzpomínání. Vzpomínání na naše milé, na přátele naše.
Však  setkáme se zase, v pokračujícím  čase.

Snění o tom, co jsme dosud prožili, o tom, co nás opět čeká,
občas nás to neznámo leká.
Není důvod bát se, není důvod kát se,
prožijme si život zdejší, teď a tady,
má  - a  to mi  věřte - své velké klady.  

Jako pravidelné střídání čtyř ročních období, tak probíhat by život měl, toť naše vnímání. 

Dětství, mládí, stáří. Kdeže čtvrté údobí je k mání?
To tajemstvím je zahaleno, pouze naděje a přání.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
21 komentářů
Hana Rypáčková
Krásné zamyšlení i v obrazech..
Naděžda Špásová
Soni, krásné obrázky. :-)
Libor Farský
Nádhera VELIKÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ !
Jindra Hubačová
Soni, povedený text a fotky krásné. Děkuji.
Eva Mužíková
Soni, tak to se Ti opět opravdu povedlo, krásná elegie, nápaditá.. A ty fotky jsou milé.
Soňa Prachfeldová
Děkuji moc přátelé.
Alena Tollarová
Ty zmrzlé kytičky už vědí ...
Alena Vávrová
Anpo, vše již bylo řečeno. Chválím a děkuji, Soňo ♥ .
Jitka Chodorová
Moc pěkné povídání a krásné fotky, děkuji Soňo.
Dana Puchalská
Soňo, všichni přede mnou už napsali to, co chci napsat i já. Děkuji a něco ******* navíc.