Kdo by neznal kamínky rudé jako krev? Vždyť i ta panenka, jdoucí silnicí, je měla na krku, zrovna když ji potkal myslivec. Pravda, měla mezi nimi dukáty, leč dozajista převažovaly české granáty (Šly panenky silnicí). Fenomén český granát se vyskytuje a těží na okraji Českého středohoří v krajině kolem Třebívlic. Však si můžete zkusit nějaký ten červený kamínek na poli najít.

V Třebívlicích nedaleko Lovosic prožila většinu svého života baronka Ulrika von Levetzow. Pozdní láskou k tehdy sedmnáctileté krásce zahořel básník Johann Wolfgang Goethe. Několikrát se sešli v Mariánských Lázních a, jak je uvedeno na desce u Ulričiny hrobky, třikrát požádal o její ruku. O důvodech, proč mu nebylo vyhověno, se můžeme jen dohadovat. Ulrika prožila svůj dlouhý život jako svobodná a oblíbená majitelka Třebívlického panství a svůj věčný sen nenaplněné lásky sní na třebívlickém hřbitůvku.

Já jsem se rozhodla projít si Ulričinu turistickou stezku. Začala jsem samozřejmě u Ulričiny hrobky, kde jsem se poklonila její památce. Poté jsem se vydala kolem muzea s památkami na její život hájem kolem rybníčku a kolem bohužel zavřené restaurace Granátka do Dřemčic. Zde jsem modrou turistickou značku vyměnila za žlutou a vydala se směrem Kuzov. Kuzov je s 393 m jeden z menších středohorských vrchů. Na vrchol nevede žádná značená turistická cesta, ale kdo se chce k vrcholovému skalisku dostat, ten si ji najde. Jednou už jsem tam byla, ovšem dneska jsem na druhé straně. Může mě něco zastavit? Nemůže. V lese jsem narazila na vyšlapanou, sotva znatelnou, ale přece jen cestičku. Že není od zvěře a vede mě správně, jsem pochopila poté, co jsem uhlídala mezi stromy obnažené skalisko. Nahoře jsem si rozbalila svačinku a při jídle se kochala rozhledem. Skalisko za mnou jsem ohodnotila jako vhodné pro pořízení dokumentační autofotky. Foťák jsem podložila klacíky a šiškami, nastavila samospoušť na deset vteřin a vyzkoušela, jestli se v těch deseti vteřinách stačím vrhnout na vytipované místo a zaujmout pozici. Stačila :) Stačil mi i pobyt nahoře, neb autobus z Třebívlic, kam se hodlám vrátit po obejití ještě dalších dvou vesnic, na mě těžko bude čekat.

V lokalitě Granátka pod Kuzovem jsem si zarýžovat granáty nemohla - potok Žejdlík, alias Kuzovský, alias Granátka jsem našla dočista bez vody. Zřejmě pod tíhou tohoto faktu jsem pustila ze zřetele žlutou značku a ocitla se u vody. Rybník jsem v itineráři neměla, takže hned poté, co zamávala křídly vyrušená volavka a zmizela, dala jsem se na ústup do pozic lokalita Granátka i já. Pak už cesta vesele ubíhala a značky měnily barvy podle mapy. S překvapením jsem na okraji obce Staré zaznamenala bydlení? s hvězdárnou pod kupolí - ach, moci se tam tak podívat - a ubírala se do Leské. V malé vesničce mají pěknou kapli sv. Jana Nepomuckého na návsi a přestupní stanici na červenou turistickou značku. Ta mě dovedla po klikaté středohorské silničce zpět do Třebívlic k autobusu.