Digitální úchylka

Můj svět

Digitální úchylka

Datum: 23. 9. 2019

Diskuze: 17

Foto autorka

Již jsem na sebe prozradila, že nemám ráda čísla. Tedy ani číslice. Ráda mám slova a písmena. Přestože nemám čísla ráda, některá mne přitahují. Nazvala jsem si to digitální úchylka.

Sleduji digitální čísla na hodinách. Doma, v dopravních prostředcích. Ne proto, abych věděla, kolik je hodin. To vím vždy téměř přesně. Ale kvůli jejich uspořádání na ciferníku. Líbí se mi, když jsou ve chvíli, kdy se na hodiny podívám, hezky symetricky nebo pěkně za sebou. Jistě si umíte představit, o čem mluvím. Třeba 14:41. 20:02. 12.34. A tak dále a tak podobně.

Když se podívám na hodiny a vidím, že k dané konstelaci chybí třeba minuta, počkám si, abych ji viděla. Klidně i v noci. Probudím se, nasadím si brýle, abych dohlédla na budík. A zjistím, že je třeba 2:11. Minutu tedy na něj civím, až bude 2:12. Pak spokojeně pokračuji ve spaní.

Naopak, když takový úhledný časový údaj o minutu zmeškám, otráví mě to. Klidně se tomu smějte. Vždyť víte, že „každej jsme ňákej“. Náramkové hodinky mám s ručičkami a arabskými číslicemi.

| Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

17 komentářů

Dagmar Bartušková 26.9.2019 07:22

Věro, zajímavá úchylka. :-). Jinak jsem na tom podobně jako Ty. Slova a písmena mám také ráda, čísla ne, ne, ne.

Eliška Murasová 25.9.2019 20:16

Věrko, pobavilas mě. Myslela jsem, že takhle jsem ujetá jen já. Já mám radost ze stejných číslic (jako Alena T.) na hodinách doma i v dopr. prostředcích. Potěší mě to hlavně v noci, když kouknu a i počkám si na 4.44, 5.55......

Marie Doušová 25.9.2019 15:26

Já si myslím , že to úchylka není,mě to také potěší ,když se mi povede souhra čísel někde náhodou najít a vidět.

Věra Ježková 24.9.2019 19:45

Děkuji vám za další vlídné komentáře. Jano, to je perfektní rozbor. Takhle jsem o slově nikdy nepřemýšlela. Já vnímám jako konkrétní, uchopitelný, převážně neměnný, systém jazyka. Ač každý má řadu výjimek a samozřejmě se vyvíjí, představuje strukturu. Není vyprávěcí, je založen na nezpochybnitelných danostech. Možná v tom se podobá matematice. Při zkoušce z logiky na VŠ mě vyučující přesvědčoval, že umím-li myslet v jazyce, umím i v matematice. Neumím.

Jana Kollinová 24.9.2019 15:26

Článek je skvělý. Jsem Váš pravý opak. Čísla, chemické, matematické a fyzikální vzorce a logické návaznosti mě fascinují a noční můrou jsou moje hrubky v psaném textu. Číslo je neměnná realita. Slovo je kluzké, vstřícné, něžné, ale bez nezpochybnitelného algoritmu (nemyslím pravidla českého pravopisu) a může na rozdíl od čísla ublížit (nemyslím výši bankovní konta). Líbí se v článku zobrazení reality čekáním na další minutu, která mnohdy může přinést potěšení, smutek, rozhodnutí. Je to pro každého z nás jeho minuta.

Jan Zelenka 24.9.2019 10:29

Věrko, vše bylo k tomu asi už řečeno. je čas, abych se zamyslel nad svými úchylkami. Při zběžném přehledu si myslím, že jsou pozitivní. Ale nevím, jestli je mohu tady veřejně prezentovat. Nad tvou "úchylkou" palec nahoru.

Drahomíra Stínilová 23.9.2019 23:23

To je výborný, to jsem ještě neslyšela. Nemám s čísly problémy, spíš si je pamatuju než třeba jména herců. Díky mé bývalé kolegyni jsem se potkala s numerologií a podle data narození poznám přibližně povahu, nebo jaké problémy určitý rok člověk má. Ale nepropadla jsem tomu. Jinak se mi moc líbí o hodinách myšlenka z jakési knihy, kterou jsem si zapsala: I rozbité hodiny mají šanci mít 2x denně pravdu.

Věra Ježková 23.9.2019 19:43

Moc vám děkuji, jsem ráda, že se mi hlásíte coby spřízněné duše. Úchylkou jsem toto chování nazvala, protože mi připadá trochu švihlé. Za zálibu to nepovažuji. Spíš bych v něm připustila prvek obsese. Jani a Naďo, mrzí mne, že jsem letos nemohla na setkání do Kořenova přijet. Snad se uvidíme, pokud ne dřív, příští rok v Litoměřicích. :-)

Alena Tollarová 23.9.2019 19:24

Já mám ráda, když se v noci probudím a je třeba 3.33 hod. To zamžourám, jestli mě nešálí zrak, mám totiž na každém oku jiné dioptrie. A když zjistím, že ne, blaženě se otočím na druhý bok, přetáhnu deku přes hlavu a s uspokojením, do do vstávání je ještě daleko, sním dál. Jinak čísla a já, to je katastrofa :)