Kolegyně je má sice o týden později, ale proč ty formality, do práce musíme tak jako tak. Domluvily jsme se, co každá přinese nebo udělá, abychom se obě nesešly v tom samém, a protože ani jedna nehýříme miliony, vsadily jsme na klasiku - chlebíčky a roládu. Já jsem se rozhodla pro roládu, troufám si říct, že ji docela ovládám a po rodinné oslavě měla velký úspěch.

Na předešlé dny jsem pro rodinu dělala rolády dvě, mé plány s roládami byly sice jiné, ale ke kávičce přece nesmí něco sladkého chybět. A to jsem roky předtím byla odpůrce sladkého, protože každá sušenka, čokoladový bonbonek a dortíček se projevovaly na mé postavě víc než bylo zdrávo, a tak jsem sladké razantně odmítala a držela se na uzdě.

Poslední dobou jsem dost polevila, nevím, co za to může víc, jestli moje vůle nebo práce, ale vůni sladkého jsem neodolala a sem tam si něco dala. Moje sestra si roládu nemohla vynachválit a dožadovala se video receptu, na tom by nebylo nic zvláštního, kdybych nebyla technický antitalent.

Už od rána se mi nic nedařilo, rozsypala se mi mouka, roláda se mi potrhala, ale výsledek byl nakonec ucházející, i video se mi podařilo natočit a pyšně jsem ho poslala své sestře. Roládu jsem před partnerem schovala, miluje sladké, ale nemohla jsem si dovolit, aby roláda zmizela. Jela jsem do práce a doufala, že horší už to nebude, to jsem se ale spletla.

Odpoledne mi přišla od partnera sms: "Zlato, ta roláda byla výborná, neodolal jsem." Hlavou mi blesklo, jaká roláda a pak mi to došlo, potlačila jsem vlnu vysvětlování a jen odepsala, že jsem ráda a v duchu si myslela, že přeci si dal jen kousek a pořád je jí dost do práce, přeji nás bude jen pět, tak se není čeho bát. Až doma jsem zjistila, že zmizela půlka rolády, ale už bylo pozdě na upečení nebo koupení čehokoliv nového. Do práce jsem jela sice s vtipnou historkou, ale poloviční roládou. Nakonec vše dobře dopadlo, o vše jsme se podělily a oslavily společně naše narozeniny.

"Upřímnost vám nepřinese mnoho přátel, ale vždy vám přinese ty správné." (John Lennon)