Přišli k nám dva.Oba černí jako noc a tak jim říkám migranti.Kočka a kocour.Kocoura jsme nechali vykastrovat,kočka nám u klece vyrazila dvířka,takže nic! Odvděčila se tím,že v roce 2019 přivedla dvě koťata.Kocourka mourka a kočičku černou s malinkou bílou náprsenkou. Migranti Maki a Mikeš žijí na zahradě a mládež máme doma.Mikeš je jako malý kůň,Maki o kousek menší.Nebojí se ani sousedovic jezevčíků.Občas je zaženou,ale většinou je prostě jen ignorují.Denně je krmíme a vždy nás vítají u vrátek.Mejvětší zábava i pro okolní zahrádkáře je to,jak s námi chodí na procházky.Nikdo je to neučil,ale stačí říci:"jdeme na procházku" a okamžitě vyrazí s námi.Slyší i na svá jména,takže máme o zábavu postaráno.Ti doma občas řádí jako černá ruka a dupou jako koně.Ještě že bydlíme v přízemí! Těšíme se na jaro,až se jako každý rok postěhujeme na zahradu do chaty. To bude teprve tanec-čtyři kočky pohromadě!

Moje společnice, krásná ragdolka Mejdy právě teď , jako každý večer, leží v košíku vedle mého počítače a sleduje, co dělám. Někdy u toho usne a pak docela hlasitě chrápe.

Mám takového Mikeše taky doma. Je to takový kliďas, žádné prudké pohyby. Chytání myší nechává našim kočkám, on je přece pán tvorstva. Někdo nemá rád černé kočky, já je miluju - všechny.

Hezké kočičí povídání :))) Pište dál.

O zvířátkách se píše snadno - hezky a zajímavě, stačí mít je opravdu rád.

Ten je krásný, vždycky jsme doma měli kocoura, tak s Mourkem zdravíme - taky meditujeme s předením :-)

Dagmar, tento vstup na íčko se vám náramně povedl. To bychom se mohli od koček učit.

Sice máme pejsky, ale kočky jsou moje láska už od malička, černého kocoura Macka si pamatuju dodnes. Na tom vašem je vidět, co si myslí. :-)

Ano kočky a kocouři jsou pohodáři. V příštím životě bych chtěla být právě kočka. Mňau.

Je to od pohledu stejné zlatíčko jako náš senior Čert. Tak ať se mu pořád takhle hezky daří!!