Je ráno po svaté Anně.

Slunko lehce nakouklo do ložnice a spolu s vánkem, který vnesl vůni letních květů, vytvořily krásnou, ranní pohodu. Místnost provoněla čerstvě uvařená káva s tvarohovým koláčkem. Jeho rty se dotkly mých a lehce mě políbily. Byly vlahé, jemné, tak jako kdysi. Pak se dotkly ještě mých tváří, já procitla a v tu chvíli jsem cítila sílu okamžiku a společného života v našem věku. Zašeptal: „Jen vše dobré a hlavně hodně zdraví.“ Však co si jiného v tomto věku přát. „Děkuji a přeji si ještě hodně společných dní“, zašeptala ústa má a rty opětovaly jeho narozeninové políbení. V duchu jsem tomu nahoře poslala díky za další společný rok života.

Víc netřeba dodat: Vždyť síla lásky je spolu zestárnout a to je dárek dárků ten nejhezčí..