Před vánoci jsem byla s vnoučkem v obchodě. Uviděl tam velkého, černého a chlupatého pavouka (hračku) a zajásal, že už ví, co chce od Ježíška…ale chci toho na baterky, co chodí a svítí mu oči!

Nechtělo se mi koupit vůbec žádného pavouka, vymlouvala jsem se, že ho Ježíšek určitě nesežene. Vždyť tady jich mají dost, tak mu to napiš, namítal. A tak zatímco všechny holky dostaly panenky, vnuk našel pod naším stromečkem požadovaného pavouka, kterému jsem nejdřív musela přišít červené oči z korálků, protože mu visely a lepšího jsem z regálu nevyšťourala. Chodícího a svítícího jsem zavrhla, asi bychom se ho pak báli všichni.

A dobře jsem udělala! Pavouk žil přes den (to byly děti ve škole a školce) v jejich pokojíčku pohozen na zemi mezi kostkami. Ale večer byl přinesen vnoučkem do ložnice rodičů, starostlivě přikryt peřinkou a tátovi bylo poručeno, že ho musí přes noc hlídat…no přece jenom, jistota je jistota - co kdyby se pavoukovi nechtělo být v noci v pokojíčku na zemi a začal by chodit a kdoví, co by mohl provádět…