Modlitba ateisty
Ilustrační foto: pixabay.com

Poslední list se třese na platanu…
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.

(Vl. Holan)

 

To by bylo fajn,
kdybych věřil v Boha.
Nerouhám se, nekradu a matku ctím,
někdy si na nos nevidím,
snažím se neškodit.

Smrti se nebojím, bojím se umírání.
Což bude-li útrpné, dlouhé, bolestivé?
S tělem připoutaným k lůžku?
Bez možnosti zvednout ruku, natož vstát?

Úzkost mne zmůže,
křik zamrzne v hrdle,
nevidoucí oči,
navždy ztuhlé paže.

To mě nikdo nepochová
v měkké náruči?
To mě neukonejší
teplými slovy? 

To by bylo fajn,
mít v koho věřit…
Nevěřím v Boha,
leč trochu mě to mrzí…
Nás nikdo nečeká,
říkám ostatním.
Až v poslední hodince
se možná začnu vroucně modlit
a čekat na zázrak
(který nepřijde).

Co bych si přál?
Jen docela málo.

Bylo by skvělý,
kdybych za hodně dlouho,
třeba ve svých 90 nebo 95,
uslyšel stromy šumět o tom,
že někdy v příštím roce,
snad na podzim,
vydechnu naposledy.
Ne v bolestech,
ne k posteli přikován
nemohoucím tělem,
nýbrž prostě jen tak,
stářím a ve spaní.

To by bylo krásný!
Všechno bych stihl –
uklidit,
            utřídit,
                        vyřídit,
                                   urovnat
                                               a rozloučit se.

Některým lidem bych poděkoval.
            Některé pochválil.
                        Některým odpustil.

S rozpačitým úsměvem
bych svým známým říkal:
Tak tedy, někdy…,
                        někde…,
                                   snad…
                                               se opět sejdeme…

Představím si potom,
jak to asi přijde:
            vše kolem se zklidňuje,
            cos trochu mnou kolébá
            a já schoulený
            se těšit začínám.
Přicházím domů?

Chci odejít ke světlu,
jen stářím a ve spaní…

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
14 komentářů
Věra Lišková
Předposlední sloka se mi líbí nejvíc, také si přeji vše stihnout, uklidit, utřídit,urovnat... a tak dál...
Jitka Hašková
Moc hezky napsáno.
Jarmila Nedvídková
oprava- milující mámy..
Jarmila Nedvídková
Hezky vyjádřené vámi, vaše i moje a většině lidí, je neskonalé přání. Říká se , přání je otcem myšlenky, přej a bude ti přáno. Kdo však zná, co je mu osudem dáno? Naděje je tu s námi, aby jsme navždy usnuli, jak dítě v náručí milované mámy....
Soňa Prachfeldová
Rybičko zlatá přeju si ... vše dobré přeji já Vám Oldo :-)
Lidmila Nejedlá
Oldo? ! ? !
Jana Šenbergerová
Nikdo se modlit nemusí, aby se mohl vrátit. V myšlenkách rozervaný na kusy, krom těla není co ztratit. Staré je dobře odložit a zas se v novém vrátit. Pěkné. A chválím proto, že chci. :-)
Dana Puchalská
Ano, až pod dřeň.........
Libor Farský
Moc hezké.
Oldřich Herzig
Snažím se NEŠKODIT. No to se povedlo ! Jak trapné ??? Tak mu to tady všichni pochvalte. S taneční skupinou už jsme si pobrečeli :
Marie Doušová
Přání jak odejít ,by si přál asi každý,ale život připravuje své odchody každému jinak. Zajímavá báseň.
Zuzana Pivcová
Je to velmi emotivní báseň, která nemůže nechat nikoho lhostejným. Myslím, že i Ty, Oldo, v něco věříš, i když to třeba není Bůh v církevním pojetí. Protože jinak bys takovéto vyznání nedokázal. Děkuji.
Mirek Hahn
Až na dřeň....
Věra Ježková
Oldo, úžasná, moudrá.