Tiše, tiše...
ilustrační foto: pixabay.com

Na můj život pad

spánek těžký, dlouhý,

jděte, jděte spát,

naděje a touhy.

 

Nic už nevidím,

zapomnění kryje

dobré i s tím zlým –

smutná historie.

 

Kdosi houpá mnou

v lůně hebké skrýše,

jako kolébkou,

tiše, tiše, tiše.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
5 komentářů
Jana Šenbergerová
Nejsem si jistá, jestli jsem pochopila, ale líbí se mi to. Asi to evokuje mně známé podobné pocity.
Oldřich Čepelka
Básník nebude vysvětlovat svou báseň. Akorát buďte v klidu, není to běžný stav mé duše. A je to sice zpočátku smutné, to je pravda, ale taky ne úplná - copak v takovém případě nehledáme někde útěchu? Možná u maminky, která nás houpá a utěšuje, tiše, … tiše, … tiše…
Soňa Prachfeldová
Honem probuzení z takového spánku ...
Dana Puchalská
Jejda to je smutné, že to není pravda?
Zuzana Pivcová
Doufám, Oldo, že u Tebe jde jen o uměleckou tvorbu, ne skutečný stav duše.