Příběh na 50 slov: Na Matějské

Bylo jí asi deset let. Šla s rodiči na pouť. Otec chtěl, aby s ním šla na tobogan. Bála se. Donutil ji. Na pohyblivém pásu ztratila rovnováhu a strhla otce s sebou. Lidé dole se tím bavili. Nějak se dostali nahoru. Sjeli dolů. Tam ji otec zpohlavkoval. Matka ji neubránila.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
16 komentářů
Věra Ježková
Děkuji vám. Těch úrazů na duši bylo v dětství dost.
Anna Potůčková
Také nemám ráda, když se děti nutí do něčeho, čeho se bojí.
Jana Hošková
K úrazu na těle nedošlo, ale k úrazu na duši...
Věra Ježková
Děkuju. Nerada se vyjadřuji obšírně. Nápad Příběh na 50 slov se mi líbí. Když mě začaly víc než před rokem napadat (mám jich v zásobě ještě několik), bylo to ve 3. osobě j. č. Nevím proč, možná jsem se chtěla od sebe trochu distancovat. Teprve později mi došlo, že tím ušetřím za „jsem“ v minulém čase. Na první pokus se trefuji do počtu zpravidla s přesností + - dvě slova.
Jaroslava Handlová
Věro, obdivuji, jak jsi dokázala jen do 50 slov vtlačit tolik napáchané křivdy.
Dagmar Bartušková
JoJ, Věro, až teď jsem přečetla ohlasy na Tvůj článek.
Dagmar Bartušková
Mám dojem, že píšeš o sobě.
Zuzana Pivcová
Nemyslím to, Věrko, tak, že si tu budeš vylévat srdce, ale někdy stačí podnět a je z toho příběh. I třeba to "Tvoje" nádraží, obavy a paní šéfová. :-D
Eva Mužíková
Co na to říci. Hlavně že nedošlo k úrazu na těle.
Věra Ježková
Děkuji vám. Zuzko, nemám potřebu se z ničeho vypisovat; rozhodně ne veřejně. Prostě jsem to napsala jako příběh ze života. Ne každá je „tatínkova holčička“. Soňo, jako dítě jsem nemyslela na to, jestli ho mám ráda. Prostě byl takový. Jako dospělé mi to občas přišlo líto. Neviděla jsem ho asi od 15 let.