Když nás bolí déšť,

a na hlavy nám padá příval nebes,

měli bychom znát,

že to pláčou duše nenarozených dětí.

Nad zničenou identitou těla,

nad nepoznanou láskou srdce,

nad zmařeným výkřikem prvního nadechnutí,

nechápající proč.

Proč jim byla dána možnost

zrodu života oplodnění,

když potom zrazeni,

násilným vyrváním z lůna matky.

Vědomě nevinní, a přesto odsouzeni,

k nenaplnění lidského života.

A tak jejich bolest

v kapkách deště skrápí naše hlavy.

Proto nás vědomé viníky bolí déšť…….