Příběh na 50 slov: Ta, o níž se (moc) nemluví

Je všude kolem nás. Na ulicích, v dopravních prostředcích, v obchodech. V čekárnách u lékařů, mezi sousedy. Někdy i na pracovištích a v rodinách. Je neviditelná, a přitom je vidět. Šíří se všude. Ubližuje. Trápí. Bolí. Ještě ale naštěstí nenakazila všechny. Ještě je naděje, že se začne vytrácet. Lidská lhostejnost.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
14 komentářů
Hana Rypáčková
Povedené, jdu venčit , tak ať do nějaké lhostejnosti nešlápnu..
Libor Farský
Take it easy. Já to tak zle nevidím.
Eva Mužíková
Také patřím mezi ty " nenakažené " ..
Věra Ježková
Děkuji vám. Čím víc výjimek potvrzujících pravidlo, tím lépe. :-)
Alena Tollarová
Já věřím, Věrko, že to není tak hrozné. Viz třeba Ondřej Zmeškal a mnoho jiných, kterým lidské osudy lhostejné nejsou. A nemusí ani jít o tzv. velké věci. Já jsem optimista.
Jana Šenbergerová
Smutné, leč zdařilé.
Zuzana Pivcová
Napsala jsi to moc hezky. Ještě, že je naděje, že lhostejnost nezachvátí všechny, naopak. Zvláštní, že v určitých krizových situacích, jako třeba byla povodeň 2002, se lidé krátkodobě semknou a hodně si pomáhají. Za "normální" situace ale mnohdy ne.
Anna Potůčková
Souhlasím, a kéž by nastala změna !
Naděžda Špásová
Věrko, souhlas. :-)
Marie Seitlová
Věrko, super, výstižné. Ano, je mezi námi a není to dobře.