Do Vídně jezdím moc rád a vždy alespoň tak dvakrát v roce. Jen tak. Projdu se po známých místech, zajedu do oblíbených čtvrtí. S babičkou jsem tam v šedesátých letech jezdíval na prázdniny, měla tam bratra a sestru. Po roce 1989 jsem tam jezdíval jako vedoucí zájezdů, kamarád tam měl českou emigrantskou hospodu "1. brněnská osvěžovna U Beneša jak u maminky" na rohu Grangasse 1. Mám moc rád to město. Mám tam oblíbenou restauraci Dresdnerhof, Schweizerhaus v Prateru, kavárnu a cukrárnu s jednou z nejlepších zmrzlin na Reumannplatz Eissalon Tichy ve čtvrti Favoriten atd. Všem doporučuji.

Byla jsem tam jednou na vánočních trzích a několikrát jen projížděla. Chápu, že byste se tam rád podíval. Já také.

Bezvadné. Mohl by se uspořádat dvoudenní výlet íčka do Vídně s přenocováním v Mikulově nebo v Břeclavi. Byla jsem tam jednou v roce 1991 a jeli jsme tenkrát na noc asi do Břeclavi. Byla jsem v Prátru na tom obrovském kole.

Vidíš Ivano, to mi došlo až teď. Vídeň je krásná. Babička z manželovy strany tam v mládí pracovala. A manžel tam jezdil pracovat taky.

Kdybych to měla tak blízko jako od Vás, jezdila bych často. I nabízené ceny ČD vypadají velmi lákavě. Ale za den bych to nestihla. Ve Vídni jsem byla dvakrát hned po listopadu, i u některých objektů, které ve své básni jmenujete, ale je to tak dávno. Byla jsem velmi okouzlena. Vím ale, že mě nenadchnul Prater.

Ich auch.