Léto už je za námi a nám nezbývá než vzpomínat na krásné zážitky, které zůstanou navždy v naší paměti. Přestože už nejsme nejmladší (letos jsem oslavila  životní jubilelum, a nebyla to šedesátka), vypravili jsme se s naší oblíbenou holešovskou cestovkou autobusem na Korsiku, která  je právem nazývána perlou Středozemního moře. 

Po nočním přejezdu Rakouska a Itále jsme se ráno nalodili na trajekt v Livornu (na palubě bylo málem víc psů než lidí) a po 4,5 hodinové cestě jsme přistálli v městě Bastia, kde zrovna probíhaly sportovní hry. Byla neděle a všichni, od dětí až po důchodce, se věnovali nějakému sportu. Po prohlídce starého města jsme se vydali autobusem přes nádherné vnitrozemí, vysoké hory, malebná údolí, do místa našeho pobytu na jihu ostrova - kempu Le sud.

Protože to byl zájezd poznávací, po jednodenním odpočinku u moře na písečné pláži uprostřed červených skal, jsme  vyrazili  na první výlet do města Ajjasia, které je rodištěm Napoleona Bonaparte. Korsičané jsou právem na svého rodáka hrdí, a po celém ostrově můžete vidět stopy tohoto uznávaného vojevůdce. 

Byli jsme také na večerním výletu ve městě Propriana, kde jsme mohli ochutnat jejich místní speciality od výborné kávy, kaštanového piva,. různých likérů a pokochat se západem slunce nad přístavem. 

Nechyběla ani turistika -  kamenitou cestičkou jsme přešli kaňon Spelunca, a na jejím konci jsme se i osvěžili při koupeli v horském potoku. Tato naše procházka končila v městečku Porte, ležícího v zálivu mezi vysokýmii skalami. 

Při zpáteční cestě jsme se zastavili v Sarteně - městě  vendety. Kamenné městečko nás přivítgalo krásou kamenných uliček, malých kavárniček a prohlédli jsme si i opravený olivový mlýn, kde jsme si mohli vybrat z nabídky oliv, olejů, vín a jiných dobrot.

Koupání v našem rozkvetlém kempu  (oleandry kvetly po celém ostrově) mělo také svúj půvab, moře bylo teplé, pláž písečná, přístup do moře pozvolný a vlny tak akorát. 

Nejvíc jsme se však tešili na poslední zájezd do nejjižnějšího města ostrova - Bonifacia. Staré město postavené na bílých skalách nás doslova uchvátilo. Po projížďce na výletní lodi jsem si prošli  úzké uličky s obchůdky a hospůdkami, kostelíky, hřbitov námořníků a pokochali jsme se výhledy na moře. 

Následující den už nás čekala cesta zpět přes hornaté vnitrozemí s návštěvou universitního města Korte. Také tato prohlídka byla velmi zajímavá a poutavá. Utratili jsme poslední penízky za dárky a za pár hodin už na nás čekal trajekt v naší známe Bastii, a plavba přes moře zpět do Itálie. Přežili jsme i nekonečnou cestu autobusem a když jsem překročili v Mikulově naše hranice, byli jsme unavení ale plní nezapomenutelných zážitků z naší báječné dovolené.