Jméno bylo považováno za důležitou součást osobnosti. Mnozí lidé věřili, že přímo vystihuje, jaký člověk je. Kupříkladu velmi oblíbené a rozšířené české jméno Jiří dávali lidé, kteří si přáli, aby jeho nositel byl hbitý, obratný, pracovitý a měl vztah k zemědělství. Další rozšířené jméno Petr je ve svém významu někdo pevný, je na něj spolehnutí, zkrátka nezlomný jako skála, které se ve staré řečtině říká petra.

Podobné zajímavosti se dají vyhledat téměř ke každému jménu, jen se už o jejich prapůvodní význam málokdo zajímá. Výběr jmen nyní ovlivňují trendy, ale nikdo není schopen vysvětlit, kde se berou. Jistě, v devadesátých letech, kdy se Česko otevřelo světu, do něj vtrhla móda jmen zahraničních, exotických, zkrátka Češi prahli po všem neobvyklém. Takže je celkem pochopitelné, že podlehli kouzlu zahraničních seriálů a děti dostávala jména Esmeralda, Kevin nebo Manuela. Není to nic divného, vždyť existuje i několik Čechů se jménem Vinnetou, takže je jasné, že lidé podléhali kouzlu filmů a seriálů či knih i mnohem dříve.

Ale proč se najednou všechny malé holčičky jmenují Eliška, Terezka, Nelinka nebo Sára? To vysvětlit nikdo nedovede. Prostě se nějaká móda objeví a lidé jí podléhají, místo toho, aby se snažili vymyslet jméno, které pak ve třídě žádná jiná holčička mít nebude. Takže právě nyní jsou takto v kurzu jména česká, zdánlivě obyčejná.

„Dochází i oživování jmen u nás známých a oblíbených v minulých stoletích, čehož je příkladem jméno Eliška. Některá takzvaně klasická jména se udržují díky rodinným tradicím, kdy lidé dávají potomkům stále stejné jméno,“ říká Pavel Štěpán z Ústavu pro jazyk český. Podotýká, že některá běžná jména opravdu prochází vlnami oblíbenosti, aniž se dá vysvětlit proč. Příklad? Tomáš a Marie. Tato jména dříve velmi populární nyní lidé dávají čím dál méně.

Jazykovědci je však označují za typická jména, jejichž obliba zase po čase bude vzrůstat.

Český statistický úřad má jasno: na nejvyšší vlně obliby nyní jede u dětí jméno Jakub a Eliška. Z těch chlapeckých následují Jakub a Matyáš, z dívčích Tereza a Anna.

V první desítce dívčích jmen je Adéla, Ema, Viktorie, Sofie. Jména, která se tak vysoko nikdy dříve nedostávala. To u chlapců jsou rodiče poměrně konzervativní, mezi nejčastěji dávaná stále patří Filip, Lukáš, ale překvapením je hlavně už zmíněný Matyáš. Ten prostě frčí a nikdo neví proč. Stejně tak je na vrcholu Ema a Emma. Statistici je počítají zvlášť, ale kdyby je brali jako jedno jméno, bylo by nejoblíbenější.

Přitom u žen, které mají nyní kolem čtyřiceti či padesáti let, je Ema jméno naprosto výjimečné. Stejně tak jako mezi dospělými Čechy najdeme minimum Matyášů. Ale až zestárnou současné děti, mezi penzisty bude neuvěřitelně mnoho Elišek, Emiček, Sofií, Matyášů, Lukášů.

Z jmen, která nedávno byla považována za divná, zastaralá a málokdo je dával, zaznamenala v poslední době raketový nárůst tato: Anežka, Antonie, Ráchel, Justýna, Kvido, Prokop, Vincent. Naopak mizí dříve poměrně normální Reginy, Svatavy, Naděždy, Mileny, Blažejové, Věnceslavové a Kazimírové.

„Fakt je ten, že někdo si myslí, že dává jméno originální a neobvyklé, jenže ono se časem stane oblíbené a svou jedinečnost si příliš dlouho neuchová,“ upozornila soudní znalkyně Miloslava Knapová, která o jménech napsala několik knih. V posledním vydání svého bestseleru s názvem Jak se bude jmenovat uvádí sedmnáct tisíc variant křestních jmen. Takže vybírat je opravdu z čeho a je jen na každém, čím se bude řídit. Zda tím, co jméno znamená nebo tím, jak sedí k příjmení, případně tím, že ho má kluk od sousedů.