Jako velmi malé dítě, jak si pamatuji, jsem vlastnila velký hliníkový klíč. Věřila jsem, že je to klíč od nebe. Babička mi řekla, že jsem vyvolená, a proto ten klíč mám opatrovat . Až budu velká, tak si s ním mohu cestu do nebe otevřít. Klíč jsem nosila stále při sobě. Měla jsem takové šortky s kapsou na bříšku a tam jsem svůj poklad uschovala. Každý u nás v ulici věděl, že mám klíč od nebe, a sousedům jsem ho ochotně ukazovala.

Vzhledem k tomu, že jsem měla ten klíč, tak jsem si řekla, že musím dělat jenom samé dobré skutky, abych byla v nebi pochválená. Ale měla jsem pocit, že to okolí moc neocení, neboť jsem skoro vždy udělala něco špatně. Například jsem si udělala maltičku a začla opravovat v našem okolí špatně omítnuté domy. Vždy jsem zaplácla maltičkou spadlou omítku a těšila se, jak budou sousedé rádi, že jim pomáhám. Ale když přišel tatínek domů z práce, tak jsem dostala za tuto snahu na zadek. Přesto mě měli sousedé rádi, asi kvůli tomu klíči. 

Také jako maličká jsem záviděla dětem, které chodily do školky a já byla doma, neboť moje maminka do práce nechodila .U nás se dralo peří v kuchyni a my děti jsme byly na zahrádce a hrály jsme si různé hry. Toník vymyslel, že u nich ve školce mají taková pěkná kolečka na vození písku a  že by se nám to teď hodilo na našem dvorku. Tak jsem mu nabídla svoji koloběžku a že ji vyměníme za kolečka na písek. Tajně jsme se vydali na cestu do jeho školky. Nechali jsme tam moji koloběžku a každý jsme si vzali jeden vozík a vraceli se domů. Po cestě jsme nakládali dlažební kostky a že budeme stavět u nás chodník. To nám zabralo docela dost času. Mezitím rodiče zjistili, že jsme se s Toníkem ztratili  a začli nás hledat. Když nás uviděli, jak pracujem a snažíme se naložit vozíky kamením, tak se kolem nás shromáždili a začali se smát. Ovšem tatínek na nic nečekal, hned mi nařezal a hajdy domů. Vozíky vrátil Toník s tatínkem a koloběžku mi přivezl domů. Musela jsem být doma a už nikomu nepomáhat.

Nejhorší nebylo, že mi tatínek nařezal, ale to, že jsem ztratila klíč od nebe a nemohla ho najít. Strašně jsem plakala a hodně dlouho klíč hledala. Tatínek prohlásil, že jsem zlobivá, a proto mi Ježíšek klíč vzal. Nevím, je to taková vzpomínka na dětství a na  klíč se nedá  nezapomenout!