Íčko umožňuje různá setkávání. 12.října 2017 se moravská větev rozhodla setkat v Luhačovicích. Jenže ne vždy se naplánuje datum tak, aby vyhovovalo všem. Bohumíňáci by určitě dorazili ve větším počtu, ale už dlouho měli naplánovaný výlet do Slavkova, tak ze severu dojela jen Hela. Jižní Moravu zastupovala Evka a hostitelské role se ujala Liba, která bydlí od lázní, coby kamenem dohodil, v Záhorovicích. Z Klimkovic si určitě pamatujete Majku, tak to byla čtvrtá do mariáše.

Nádherný říjnový den jsme si užily na kolonádě, v cukrárně i v lázeňském parku, kde jsme na každém kroku zakopávaly o nějaké houbičky. Evka nás pořád přemlouvala, že chce do Elektry na tanečky, ale vylezlo z ní, že by s bolavým kolenem jen seděla a koukala na nás, jak se protáčíme s lázeňskými šviháky. Tůdle, nůdle, rozhodla jsem, že jedeme k Libušce. Dobře jsem udělala, u Liby bylo útulno, příjemno a všechny čtyři jsme si pěkně popovídaly. Slabší nátury začaly odpadat a já s Libou jsme pomlouvaly všechny íčkaře až do jedné hodiny.

Zmapovala jsem si, kudy půjdu v noci co dvě hodiny čůrat. V ložnici byla úplná tma. Asi vám to nebude tak moc divné, jako mně. Ale já bydlím ve městě, kde mi do oken svítí pouliční lampy. A tady byla úúúúúúplná tma. To by se kradlo! Já však místo zlodějny jsem volila spánek. Jak jsem lehla, do minuty jsem spala. A spala a spala a spala...až mne probudily hlasy. Lidičky, vy, co mne znáte, jak do dvou ještě nespím a od pěti už zase nespím...neuvěříte, že jsem spala osm a půl hodiny v kuse!!! Kupodivu i Liba spala dobře, jen Evka nám pokazila spací rekord, byla vzhůru už od sedmi a hrála si venku se psem. Po pozdní snídani (až v deset) jsme se rozjely domů. Já na sever, Evka k jihu. Setkání bylo moc fajn.

Děkuji, íčko, že nám i taková malá setkáníčka umožňuješ. A nespavci, kdo se potřebujete pořádně prospat, jeďte do Záhorovic!!!