Neodcházej!
ilustrační foto: pixabay.com

Když vítr fičí tvými alejemi,

mně prsa svírá horký, drobný dech,

uvnitř těžko, trpko je mi,

jsem jak v cele o třech zdech.

 

Ten, kdo včera plný smíchu

na srdce chtěl snadno hrát,

pláče. – Hrdost mít, či jenom pýchu?

Milovat, či mít jen rád?

 

Bláhový je mozek křečka,

který hodlá poklad skrýt.

Snad má láska ale přečká!,

nechci hrob jí v trávě rýt.

 

Proč mi nechceš urážky v tvář vmést?

Jsi jak křehká, nedostupná protěž.

Dej mi lásku, nemohu víc snést.

Neodcházej! Slzami mě potěš!

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
7 komentářů
Oldřich Čepelka
Díky za ocenění, vlastně spíš poklonu. Psával jsem vážnou lyriku, ale teď mě to nějak přešlo, došly síly...
Jan Zelenka
Oldo, reaguji trochu pozdě, ale právě jsem objevil básníka. Je to výpověď, plná emocí. Moc pěkné.
Lidmila Nejedlá
Moc hezké!
Marie Foltýnová
Hezké a smutné.Moc se mi verše líbí.
Lenka Hudečková
Hezky napsané, krásná slovíčka...tleskám :-)
Zuzana Pivcová
Je to Olda. A já bych klidně řekla, že je to třeba Lermontov. Myslím tou kvalitou.
Blanka Macháčková
Je to moc pěkné, dojemné. Jsem ráda, že se dostanu díky íčku k takovým veršům.