Kříž v lese u rozcestí stojí,

obklopen velebným tichem mohutných stromů,

krášlí ho čerstvě natrhané chvojí

a na kameni dvě tři kytičky k tomu.

 

Zachraň nás od válek, moru a hladu -

vyryto v kameni jasně se skví.

Však drsnou rukou chvatně připsáno je vzadu:

Ježíši Kriste, milosrdenství!

 

Kříž stojí u rozcestí v lese,

kamenné stupně stářím jsou omšelé,

země je měkká, jak tu tíhu nese

a stromy v pozadí jak smutní konšelé;

 

a jako krví připsána jsou slova

tam, kde zřídka spočinou oči tvý,

jak výkřik děsivý v tom tichu slyšíš znova:

Ježíši Kriste, milosrdenství!

 

U rozcestí v lese stojí kříž.

Ty, poutníku, jenž kráčels tady jednou,

zdali třem slovům jasně rozumíš?

Zda oči tvé se někdy k nebi zvednou...

 

Kdo chtěl osudu výkřikem tím čelit?

Burácí tichem a tvá duše se chví.

Pro usmíření věčné nech duši křehkou zcelit!

Ježíši Kriste, milosrdenství!!

 

 

Foto: www.drobnepamatky.cz (volná licence)

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
5 komentářů
Alena Vávrová
Přímo sugestivní, jsem ráda, že jsem zarolovala tak daleko zpátky...
Věra Ježková
Moc krásné, procítěné.
Anna Potůčková
Moc hezké a pravdou je, že i nevěřící volají Ježíše, když se něco děje v rodině i mimo ni....
Květa Chobotová
Velice krásná poezie, v úctě květa
Zuzana Pivcová
Ne nadarmo se součástí modlitby při mších stalo Pane, smiluj se. Díky.