Letěla kometa,
mihla se na chvíli,
modrá jak planeta,
když den se nachýlí,
něco se událo,
náhle a bezděky,
nic není nastálo,
cit je však navěky.

Dávno mě minula,
rychlá jak objetí,
z dáli mi kynula,
až k slzám dojetí,
brání se temnota,
nebe se leskem skví,
jde dráha života,
vesmírné poselství.

Zastav se, lásko má,
jsi jako kometa,
zářivá, tajemná,
do duše zakletá,
čas nebem putuje,
není to vidina,
v dáli se zjevuje
má známá pevnina.