Posílám  jen krásnou básničku od Jaroslava Seiferta, snad udělá radost všem.

 
První dopis mamince  

Už vím, dám dopis na zrcadlo,

či do košíčku na šití,

však žel, dosud mne nenapadlo,

co psát, jak dopis začíti.

Maminko moje milovaná,

a v zubech konec násadky,

přemýšlím, stránka nenapsaná

čeká a čeká na řádky.

Přeji Ti dnes, v den tvého svátku

--ve slově Tvého velké T—

No vida, už mám druhou řádku

a pokračuji ve větě.

Štěstí – po t se píše ě --

a zdraví – a pak selhává

už nadobro má fantazie

tak přízemní a kulhavá.

A trhám papír, muchlaje ho

--maminka stojí nad válem

a chystá něco voňavého –

a v odhodlání zoufalém

přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,

Očima, mlčky ptá se mě.

Pak zamoučněné ruce obě

Zvedly mne rychle ze země.