Přišels ač nečekán,
vloudil se do mých snů,
hlasem svým medovým
hovořils se mnou.
Viděls, že poslouchám,
přidal jsi vřelosti,
použil k svádění všechny své přednosti.
Tvé ruce hřejivé pálí mě na kůži,
všechno máš, co já mám nejradši na muži.
Lákáš mě za sebou do světa beze snů,
do světa bez mlhy, do světa svítání.
Pospícháš, že mi to až hrůzu nahání.
Zpomalím, už nechci tvým tempem běžeti,
zdá se mi, že už jsem trochu tvou obětí.
Nedbáš a táhneš mě a já se vzpírám
a když se otočíš, tak s hrůzou zírám,
jak v očích tvých zelených blýská se faleš.
Pouštím se tvých rukou a couvám vzad.
Proč jsem si myslela, že umíš mít rád?
2
komentáře
Jiří Libánský
7.8.2012 16:29
To je úžasně silné a opravdu to o něčem je. A emotivně napsané. To nejde vymyslet, to jste musela sama hluboce prožít. A možná, že ne jednou.
Zuzana Pivcová
7.8.2012 15:09
Moc krásné, Hani, moc!
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 22. týden
"Padesát let od..." Tento týden si ve vědomostním kvízu připomeneme nejrůznější výročí.
- Foto dne
Aktuální anketa
Máte rádi změny?