Den co den

Tahle země není jenom pro mladý

25.3.2026 Svátek má Marián

Íčko bez reklam Přihlášení Registrace

Próza/poezie

Den co den

Datum: 1. 8. 2016

Diskuze: 8

V poslední době nemohu nepřemýšlet o lidech, které neznám osobně a kteří se stali náhodnou obětí všech hrůzných útoků. Určitě měli rádi život, určitě si svůj poslední den takhle nepředstavovali.

DEN CO DEN

rádio plive

překvapené duše

DEN CO DEN

stíráme podlahu

prachovkou smutku

DEN CO DEN

žijeme naše životy

a začínáme si zvykat

| Moje poezie

Počet přečtení: 0

Autor: Drahomíra Stínilová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

8 komentářů

Milena Mejsnarová 5.8.2016 20:53

Také to tak cítím a myslím,. že ty obavy jsou na místě. Pěně napsáno.

Anna Čípová 3.8.2016 07:37

Bojím se o vnuky, kteří mají život před sebou. Jaký bude?

Drahomíra Stínilová 2.8.2016 00:48

Děkuji všem za to, že jste o tom přemýšleli. Protože to dokazuje, že nejste lhostejní.

Alena Tollarová 1.8.2016 22:06

Ne, Drahuško, já myslím, že na "to" se zvyknout nedá. Bojím bojím ...

Jana Šenbergerová 1.8.2016 20:13

Máloslovné, mnohovýznamné. Den co den si opakuji, že jsem to já, kdo si vybral místo, čas a okolnosti konání tohoto života. Na rozdíl ode mě moje duše ví proč.

Zuzana Pivcová 1.8.2016 19:00

Je pravda, že už mnohokrát jsem si říkala, že jsou státy, kde lidé žijí v takřka permanentním ohrožení, a zvyknou si. Není to lhostejnost ani egoismus, je to přirozený pud sebezáchovy. Byla století, kdy války byly tak řečeno na denním pořádku. Bohužel je to tak. Je to pozoruhodná báseň, pro mě ano.