Vídávám tě často s jinou po ulici jít. Má krásné oči, štíhlý pas. Dlouhé umělé řasy se jí trošičku zachvějí, když se všichni pozdravíme - lhostejně a ledabyle.

Jak jsi dnes pyšný na své pomíjivé štěstí, za kterým se všichni otáčí... Když zmizíte oba za rohem, srdce se mi zase zklidní. Utíkám s těžkou nákupní taškou domů a už se zase usmívám. Nemám peníze na líbivou drahou kosmetiku, ani nemám popelčí nohy, ke kterým se hodí italské střevíčky, nemám žádné NEJ tvých představ. A přesto je moje štěstí jisté.

Naproti mi běží ze zahrady dvě nahaté opálené holky a už z dálky na mě křičí: "Maminko, cos nám dobrého koupila?"