Vždyť jsem jenom zrnko prachu

přilepené na oblaku,

jež se vznáší v nedohlednu

když já stárnu, schnu a blednu.

Chtěla jsem být jasný bolid, smět si oběžnici zvolit.

Jenom vzhůru, nikdy zpátky. Ucpaly se křižovatky.

Krvácím už od aorty, nespím, nejsem, nechci dorty,

Chci tvou něhu, pohlazení…

Nikde pro mne místo není.

Promlouvám k tobě z Venuše, podívej se mi do duše.

Nech mne žít stylem létavice.

Už nepočítej do tisíce.

Mě si už nekoupíš.