Obsah básní Erbenovy "Kytice" se ani od školních let sice nevytratil, ale na některé básně byly napsány i parodie - vzpomněla jsem si na  "VODNÍKa", tak slyšte: 

Ráno, raníčko Nána vstala a koš si na rameno dala: "Matičko, tuze ráda bych na polní sobě vyšla pych! Když máme dnes to uzený, natrhám zelný lupení, nakrájíme ho do sosu a pak si dáme do nosu!" 

"Ach, nechoď, nechoď! milá Náno, zahraj si radši na piáno, ach nechoď dcero do zelí, neb tě tam Pepík zastřelí." 

Nemá dceruška doma stání, do zelí ji cos pohání, do zelí ji cos nutí - uzený bez něj-bez chuti! Jak první lupínek ulomila, zjevil se Pepík jako víla a přeubohou dívčinu zatáh si trochu do stínu. Na zelništi kráva bučí a v poli vítr naříká: nepadej mu do náruči, chraň se, chraň se Pepíka!  Slunce už svítí, Nána jde domů - v světnici matka zlomená: "Komu jsi dala, komu, komu? - půjdeš si za ním bez věna!"

Po roce, ach po roce, co Pepa rozšlápl jí košík, narodil se Nanynce malinkatý hošík.

Svázala ho do pleny, v domku opuštěném, ale MASO UZENÝ JÍ TEĎ RADŠI S KŘENEM!