Na úvod jsem si vypůjčila slova z písně Michala Davida:

Pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít.
A nepřestanou hrát, když nemáš chuť se smát.

S novým partnerem jsem poznala i nové lidičky. To, že každého půlroku plánují víkendová setkání, jsem věděla. Ale nevěděla jsem samozřejmě, co vše, to obnáší.

A tak jeden říjnový víkend byl ten můj první. Já, povahou spíše introvert, jsem se po řádné duševní přípravě (kdo to je, jak jsou staří, atd., otázky nebraly konce), k této bandě přidala. Nesmím zapomenout, že na každé setkání je vyhlašováno téma večera. Na moji premiéru připadlo téma Piráti z Karibiku. Doma jen červené pruhované triko, nějaké řetízky a jinak nic moc. Začalo kostýmové šílenství. Něco kámošky, něco půjčovna. Jak jsem pak zjistila, nebyla jsem sama. Sobotní odpoledne se z nás stali piráti a korzárky. Protože bylo slunečno, padl návrh: Jedeme do městečka. Nikdo nebyl proti a tak se jelo. Městečko zažilo šok. Piráti dostali panáka od majitele hospody, a my holky jsme zahučely do prodejny belgické čokolády, obloudily prodavače a rázem jsme měly plné pusy. Mňam.

Večer přibylo společné focení, taneček, nějaké soutěže a hlavně srandy pytel. Jinak to napsat nejde, slovo legrace je moc decentní.

Už jsem prožila převleky Děti z naší školy, Halloweenské rejdění, Veřejný dům, Čertovské setkání, a na letošní jaro je vyhlášeno téma „Kroje“. Zdá se, že to je snadné, ale přeci jen trochu soutěživosti tu je, a každý chce zaujmout.

Nejlepší na tom je, že jakmile se dojede domů, už drnčí telefony a otázku „jak jste dojeli“, přebije otázka „hele za co půjdeš?“ Tak ať nám to vydrží.