Deziluze psí dušičky

Próza/poezie

Deziluze psí dušičky

Datum: 20. 5. 2015

Diskuze: 9

ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com

Štěkám, štěkáš, štěkáme,
nic jiného už neznáme.

Ty za pultem ve sněmovně,
já na dvorku nebo v domě.

Nejdeš se mnou na procházku,
zdviháš ruku na provázku.

Nemáš pro mne chviličku,
zvedám na tě nožičku.

| Moje poezie

Autor: Libor Farský

Hodnocení článku:

0 hodnocení

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

9 komentářů

Libor Farský 20.5.2015 21:02

Ale děvčata...Ty oči nejsou vyděšené, jsou to oči vyčítavé! Viz text pod obrázkem:"Pohlédneš mi ještě do očí?"

Eva Mužíková 20.5.2015 20:30

Velmi výstižné... opomenu li podtext politický, říkám si často, že já bych chtěla být mým psem... ty vyděšené oči se mi vůbec nelíbí...jdu se pomazlit s Bertíkem, abych ten nepříjemný pocit zahnala....

Lidmila Nejedlá 20.5.2015 15:13

Psí štěkání mi nevadí, ostatní ignoruji. Ten pejsek má vyděšené oči, je potřeba ho pohladit.

Alena Vávrová 20.5.2015 13:51

Haf, haf!! Tedy...chci napsat, že to je pravda pravdoucí ;-).

Hana Lancová 20.5.2015 10:04

Stručné, věcné a jasné. Tleskám.

Elena Valeriánová 20.5.2015 08:24

Ten první verš je , bohužel, až mrazivě pravdivý. I když je to jen jedno slovo. Básnička má vtip a sílu myšlenky, vyjádřeno úsporně ... a já kecám dýl než musím. :-)