Velká módní soutěž je uzavřena. Přečetla jsem si články žen, které psaly, proč do toho nešly. Po kratším váhání jsem se rozhodla napsat, proč jsem já do toho šla. Spoustu let jsem trpěla pocitem méněcennosti. Věřte, nic příjemného to není. Jak jsem napsala už v prezentaci, chtěla jsem si něco dokázat. Chtěla jsem si dokázat, že překonám trému, kterou trpím, i když na to nevypadám. Chtěla jsem věřit, že neskončím poslední a třeba i vyhraju. A nevěřím tomu, že si to nemyslela každá z žen, která se přihlásila.

Organizátoři soutěže asi sami netušili, co tím rozpoutají. Rivalita je lidská přirozenost a zaplať pánbů, že jsme každý jiný, jinak by to byla dost nuda. Ano, byla to hra a měla to být zábava. Přiznám se bez mučení, že já jsem to brala docela vážně. A ano, měla jsem zlost, když jsem od jedné z porotkyň dostala za 3 a sepsula mi moje oblečení tak, že by mělo jít rovnou do popelnice. Proto ale nepřestanu číst její články v Magazínu MF. Zlehčovat to, že to byla jen zábava, lze ve dvaceti, ale pro šedesátnice a výše to až taková sranda určitě nebyla. Nevěřím tomu, že všechny, které takzvaně nesly kůži na trh, aspoň v koutku duše nepomýšlely na výhru. Jinak by to bylo pokrytectví.

Jsem v rozpacích, pokud se jedná o hodnocení ostatních přispěvatelů. I já jsem párkrát hodnotila a snažila jsem se vždy zachovat objektivitu. Někdy to bylo dost těžké. Soutěžit s profesionálním fotografem, upravenými fotografiemi a v neposlední řadě velmi dobře vypadajícími dámami není nic lehkého. Trošku jsem si připadala jako vetřelec, protože hodně z vás se asi už zná delší dobu, nebo už předváděla. Že některá hodnocení a následující debata kolem nich zaváněly zlobou a závistí nikoho nectí, ale bohužel je to také lidské.

Konec mentorování. Samozřejmě, že moje milované oranžové boty, barevné tričko a capri kalhoty nezavrhnu a vesele a s radostí je budu nosit do roztrhání. Dokonce jsem si v Lidlu ve slevách zakopila červené botasky a už se těším, až si je budu moct vzít. Nemusíme mít v šatníku Pradu nebo Coco Chanel, abychom se v tom, co máme na sobě cítily dobře, že?