Probouzím se v únorové neděli a při pohledu z okna zajásám. Dne 8. února 2015 se v Polabské nížině přihodilo, že nám sice jen trochu, ale přece jen nasněžilo. A protože dokonce po několika týdnech svítí i sluníčko, rychle se rozhoduji, že popadnu foťák a poběžím na místo, které už mám pro tu chvíli vyhlédnuté.

Rychle se najím a obléknu, batoh na záda, seběhnu schody a venku - vánice. Co teď? Přece se nevrátím domů. Mířím tedy na kraj města, za městem jen bílá tma a po chvíli si alespoň zvěčním řopík s kapličkou sv. Václava. Před naším domem kvete první sněženka.

To ale nemůže být pro tento výjimečný den všechno. Přemlouvám manžela, aby se mnou vyjel na výlet, který už mám dlouho v plánu. Naše cesta míří do okresu Louny, a to na dvě mystická místa, která jsem navštívila už několikrát, ale nikdy v zimě.

První volba padá na Panenský Týnec. V tomto městysu se nachází známý chrám, tedy torzo chrámu, který snad u nás nemá obdoby, neboť nebyl nikdy dokončen a k nebi zhlížejí pouze zdi hlavní lodi, nad nimiž se klene obloha. V roce 2014 byl chrám vyhlášen nejmagičtějším místem roku. V poslední době jsem slyšela, že se uvažuje o tom, že by právě zde mohlo být to správné místo, kde je pochována sv. Anežka Česká. Ročně si v prostorách chrámu řekne své ANO kolem 80 párů.

Základy chrámu byly položeny pravděpodobně ve 14. století, a to na místě, kde v prostoru určeném pro kněžiště údajně proudí pozitivní energie. Místo hojně navštěvují jak běžní turisté, tak vnímaví lidé a rovněž psychotronici, kteří zde provádějí svá měření. Moje kamarádka, se kterou jsem tam jednou byla, po chvilce posezení na tom správném místě tvrdila, že cítí, jak do ní energie proudí. Já zřejmě vnímavá nejsem, takže jsem necítila nic, nicméně jeho kouzlo a zvláštní tajemno se mu nedá upřít. V létě se můžeme položit do trávy a snít o tom, proč chrám nebyl nikdy dokončen.

Jen pár kilometrů od Panenského Týnce se nachází další mystické místo. U obce Klobuky směrem na Peruc se v poli tyčí asi 3,5 m vysoký menhir, štíhlý červenohnědý pískovec, jeden z největších v Česku. Je podobně zvláštním a tajemným místem jako nedostavěný chrám. Není doloženo, kdo a kdy ho zde vztyčil, ani není známo, jaký byl jeho význam. Skutečností však je, že dvakrát do roka, a to 30.4. a 13.8. (významné keltské svátky Beltine a Lugnasad), vychází slunce při pohledu od menhiru směrem k Řípu právě za Řípem. Když jsem na tomto místě byla poprvé, stál v poli a vedla k němu jen vyšlapaná cestička. Dnes je toto místo upravené, kolem menhiru je dřevěná palisáda. Určitě stojí za návštěvu.

A když už byste v těchto místech byli, nezapomeňte si to namířit ještě na blízkou Peruc k Oldřichovu dubu a Boženině studánce. My jsme se cestou domů zastavili ještě v Budyni nad Ohří podívat se na zasněžený Vodní hrad.

Ruce na spoušti mě sice zábly, ale s nedělním odpolednem jsem spokojená.

P.S.: Je to náhoda, že oba dny, to jest jak 30.4., tak 13.8., mám svátek? :)